---

nad si vás ukulele získá už svým názvem pocházejícím z Havajských ostrovů: „uke“ = hmyz, „lele“ = skákat; ukulele tedy není ničím jiným než blechou. Zdejší domorodci jej tak nazvali koncem sedmdesátých let 19. století okouzleni rychlostí, s jakou prsty muzikantů, portugalských přistěhovalců, poskakují po celém hmatníku nástroje. Tak zní starodávný příběh o původu tohoto podivuhodného jména. Existuje ještě několik dalších, ale ten o „skákavém hmyzu“ patří k těm nejpěknějším.
„Malá kytara“ portugalského původu byla mezi Havajci okamžitě jako doma a záhy se stala jejich nejmilovanějším nástrojem. Nejen pro pěkný zvuk, zajisté ocenili, že nebylo příliš těžké naučit se na ukulele hrát. Navíc bylo snadno přenosné.


Někdy v polovině dvacátých let dvacátého století proniklo ukulele na americkou pevninu a tam se začalo šířit závratnou rychlostí; uplynulo několik let a havajská hudba patřila k nejpopulárnější v zemi. Po novém nástroji sáhli oblíbení umělci doby, hlas ukulele dolehl až do vzdálené Anglie.


Zdá se, že dnes jsme svědky nové vlny zájmu o hru na ukulele. Stovky lidí míří na ukulelové festivaly nebo se zapisují do ukulelových lekcí. Mnozí mají ukulele doma jen tak pro radost z těch několika jednoduchých akordů, které jim zpříjemňují dlouhé večery a umožňují doprovázet nevyčerpatelnou zásobu písní. Nechcete se přidat?

„Blecha“ od nás z Country Home